Co jsme zjistili? Nic víc a nic míň, než to, že obrazu veleúspěšného podnikatele, který už by do smrti nemusel pracovat (jak se sám chlubí) neodpovídají informace, které jsou dostupné ve veřejných informačních zdrojích. Tomio Okamura podnikal či podniká v osmi firmách, u nich ale v obchodním rejstříku chyběla většina údajů, ze kterých se dají vyčíst výsledky jejich podnikání. To je v rozporu s obchodním zákoníkem a zákonem o účetnictví. Není to žádná bomba, ale je to nedostatek, který má jistou vypovídací hodnotu. Po našem upozornění pan Okamura bleskově dohěhl na soud, aby chybějící údaje doplnil. Zachránili jsme ho tak před pokutou až ve výši půl milionu korun. Nicméně po doplnění účetních závěrek zůstává ten výsledek, který jsme uveřejnili v reportáži: za třináct let všechny tyhle firmy dohromady nepřinesly žádný zisk, ale celkovou ztrátu 52 000 korun. (Poznámka pro ty, kteří nás v internetových diskusích upozorňují, že si z těchto firem mohl odnést spoustu peněz na výplatách: z účetnictví nic takového neplyne. Údaje o osobních nákladech buď úplně chybí, nebo v nich Tomio Okamura nefiguruje jako příjemce mzdy.) Aby do smrti nemusel pracovat, musel by tedy buď umřít hodně rychle (a to mu nepřeju), nebo by musel prodat veškerý svůj majetek, který vyčísluje na zhruba 40 milionů korun - a nastěhovat se nejlépe pod most (to mu taky nepřeju).
Teď pojďme k firmě, která Tomio Okamuru „udělala“. Je to cestovní kancelář Miki Travel Prague. Pomiňme zmatky kolem toho, zda jde o cestovní agenturu, nebo kancelář. Přidrželi jsme se Okamurovy autentické odpovědi, že je to agentura, protože v obchodním rejstříku se tyhle dva pojmy střídají. Naše snaha o korektnost však dopadla tak, že ihned po odvysílání reportáže nám pan Okamura svou vlastní odpověď otloukl v Parlamentních listech o hlavu jako chybu v reportáži s tím, že je to kancelář. Pro ty, kdo nám nevěří, přikládám přesnou citaci, ačkoli jeho věrné fanoušky asi nepřesvědčí nic:
Reportéři ČT: „Jaké jsou aktuální předměty činnosti Miki Travel Prague? Je to hlavně cestovní kancelář?“
Tomio Okamura: „Není to hlavně cestovní kancelář, je to cestovní agentura na dovoz asijských turistů do ČR a na Slovensko.“
Podnikatel se navíc vždycky veřejně prezentoval jako majitel cestovky, ty, kteří jej tak titulovali v televizním vysílání neopravoval. My jsme uvedli na pravou míru, že je pouze zaměstnancem v pozici jednatele. Majitelé jsou zahraniční podnikatelé v cestovním ruchu.
Když pan Okamura a jeho hlavní mediální obhájce Jaroslav Novák Večerníček nám po odvysílání reportáže nemohli přijít na jméno, necítil jsem povinnost reagovat. K tomu mě vyprovokoval až další blog na IDNES, v němž už se pan Okamura podle mého dopouští hrubší manipulace. Píše: „Redaktoři Michael Fiala a Marek Wollner v této reportáži plné lží a polopravd záměrně zamlčeli moji firmu, kde jsem majoritním vlastníkem a to je moje fyzická osoba – živnostník, přestože jsem redaktora na tuto firmu také upozornil. Jako fyzická osoba jsem za své osobní podnikání – převážně v rámci zajišťování služeb cestovního ruchu – dosud utržil přibližně 150 (stopadesát) milionů korun, tyto příjmy doložil finančnímu úřadu a nikdy jsem za posledních patnáct let nebyl ve ztrátě, ale vždy v zisku.“
V reportáži jsme nic nezamlčeli. Opět jsme vycházeli z toho, co nám odpověděl na naši otázku.
Reportéři ČT: „Jaké příjmy máte jako jednatel Miki Travel Prague a jaké z dalších firem, případně z podnikání jako fyzická osoba?“
Tomio Okamura: „Příjmy mám v současnosti ve statisících měsíčně. Jako jednatel Miki Travel jsem placen částkou cca 100-250 tis./měs., podle období a v Miki Travel již pracuji 15 let...Dále mám příjem z průvodcovské činnosti (zaměstnávám průvodce) cca 100 tis./měs. Ze svých veřejných vystoupení 30-100 tis./měs.“
Tuto informaci jsme kompletně odvysílali v naší reportáži, každý se o tom může přesvědčit na webových stránkách reportérů ČT (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/212452801240008/obsah/191221-podnikatel-tomio-okamura/).
Ale samozřejmě pro potřeby svého blogu zvolil Tomio Okamura jinou, lépe vypadající odpověď. Tržby s ohromující číslovkou 150 milionů sice nic nevypovídají o tom, kolik skutečně vydělal, na jeho fanklub to však udělá dojem – když se tato astronomická suma převede na měsíční výdělek, dělá to oněch 100 tisíc měsíčně, jak stojí v jeho výše zmíněné odpovědi a jak zaznělo i v reportáži.
Tomio Okamura a jeho příznivci nám podsouvají zbabělé motivace typu, že na slušného podnikatele útočíme ve službách politiků, že prý si netroufáme na ně, ani na jejich státní zakázky. Naopak, kdo náš pořad sleduje ví, že tyhle věci jsou jeho denní chleba. Ale pokud chceme brát vážně otřepanou větu padni, komu padni, nelze tepat jen do politiků a vyhnout se nestranickým sympaťákům, kteří veřejně koketují s kandidaturou na nejvyšší ústavní funkce. Zarážející je, že pan Okamura, vnímaný mnohými jako nastupující politický spasitel, je po malé korektní mediální ťafce hned schopen přidat se na stranu letitých odpůrců médií, kteří je obviňují ze všech zel světa. Na rozdíl od něj si naopak myslím, že v naší zemi jsou to právě média, nebo alespoň ta jejich lepší část, která i přes všechny své chyby ještě fungují i tam, kde všechno ostatní už selhalo.
Marek Wollner, dramaturg pořadu Reportéři ČT
poznámka redakce: text byl posunut v čase se souhlasem administrátorů blogu